Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Teď, kvůli tomu rozhovoru, setkání, konferenci s BOHEM a některými Buddhy Králi předtím… Padla zmínka o mé bezpečnosti v lese, takže od té doby jsem se stala o něco opatrnější. Vlastně většinou nechodím ven, nikam se nevzdaluji než asi 10 metrů, dokonce když jen chodím kolem, jdu na procházku či tak něco. Tak jsem vlastně většinou v bezpečí. Jsou tam velcí zvířecí lidé, třeba velcí jelení lidé a někteří ještě větší, ale zvířecí lidé se ke mně chovají velmi laskavě. Někdy se na mě podívají nebo párkrát skloní hlavu a pak prostě odejdou. Žádný problém. Ale od té konference si trochu víc uvědomuji své okolí. Tak tomu věnuji větší pozornost. A včera v noci, hned po začátku konference s BOHEM, jsem venku zaslechla nějaké zvuky, a srdce mi trochu poskočilo. A pak jsem odešla. Požádala jsem, aby mě omluvil, abych mohla opustit své meditační místo a rozepnout zip stanu, abych se podívala, jestli tam venku není něco, na co bych si měla dávat pozor nebo čemu bych se měla vyhnout. Posvítila jsem si baterkou, ale pak už tam nic nebylo. Zvuky se ozvaly ještě několikrát, i později. Předtím jsem tomu nevěnovala moc pozornosti, mluvila jsem s BOHEM. A poté, co jsem to zkontrolovala baterkou, ozvaly se nějaké další zvuky, jako by se právě něco dotklo mého stanu, tak jak to zní u plastu, ale nebylo to moc hlasité, ani moc silné. Před pár dny, když silně pršelo a něco padalo, možná malé větvičky nebo něco podobného padalo na stan, tak to vydávalo hluk a tak. Věděla jsem ale, že to je jen déšť a vítr, takže jsem za tím nic nehledala, a nic se nedělo. Včera v noci to ale bylo něco jiného. Tak jsem tak trochu poskočila, a srdce mi bušilo. Srdce mi trochu bušilo. Podívala jsem se, ale nic tam nebylo, tak jsem to už znovu nezkoumala. A pak, o hodinu později, přišla ta milá liščí osoba. Liška. Tak dlouho jí trvalo, než ke mně dorazila. Asi žije na druhé straně lesa, a trvalo jí dlouho, než se sem dostala, zvláště v noci. Lesní cesta není asfaltová ani nic podobného, a já si říkala: „Och, chudinka liščí osoba.“ Cítím k ní velkou empatii, protože není snadné takhle v noci chodit lesem. Ale asi je to prostě jejich život. Většinou chodí v noci a daleko od lidských domů, protože se lidí bojí. Přeji jí všechno dobré za to, že mi prokázala takovou laskavost, když šla celou tu cestu ve tmě, aby mi řekla, že jsem tady v bezpečí: „Neznepokojujte se.“ Ne, řekla: „Ne strach“ – „Nebojte se. Tady jste v bezpečí.“ To bylo všechno, co řekla. A cokoli dalšího jsem vám řekla, to bylo z mého rozhovoru s ní. Také jsem byla zvědavá. Chtěla jsem si s ní jen popovídat a navázat přátelský vztah. Ale po půl hodině odešla; kroužila kolem mého stanu, ne hned vedle mého stanu, ale kolem stanu, a to daleko, mnoho metrů daleko, půl hodiny tam plakala. A pak odešla. Trochu se mi sevřelo srdce. Je mi to tak líto. Vůbec to není její vina. Kdyby neexistovaly žádné negativní entity, které ovládají tuto planetu a řídí chování a inteligenci lidí, pak by nespadla do života liščí osoby. Ale pomohu jí, jak jen budu moci, abych urychlila její osvobození. Chudák liščí osoba. Je mi to tak líto. Tak moc plakala a mé srdce se cítí tak špatně, tak špatně. Nevyčítala jsem jí to. Nevyčítám jí to. Nikdy jí to nebudu vyčítat, ať se z ní stane cokoli, ať už ve svém duchovním úsilí uspěje, nebo ne. Cítím k ní jen lásku a soucit, nic jiného. Myslím, že kvůli mému pocitu obav, způsobenému hlukem před mým stanem, to vycítila a proto mě přišla utěšit. A to mi úplně stačí. Je mi jedno, co udělala. Je mi jedno, jakou křivdu mi způsobila před více než 200 lety. Prostě k ní cítím tolik lásky, tolik vděčnosti, a příliš mnoho soucitu a smutku kvůli ní, kvůli jejímu osudu, kvůli jejímu nešťastnému pádu z milosti. Ale v duchovním praktikování se zlepšuje. Je v pořádku. Má mnoho magických schopností, díky nimž dokáže ve svém stavu a v divočině lépe přežít. Takže se o ni už tolik nebojím. Prostě mi je jí velmi, velmi líto. Každému by jí bylo líto – takový obrovský pád, z výšin lidského bytí až k trvalé bytosti zranitelné liščí osoby v lese. Tak to prostě je. Nejdřív mě nic nenapadlo, ale po chvíli odpočinku jsem si řekla, že bych vám tenhle příběh mohla vyprávět. Mohlo by vám to nějak pomoci, abyste se mohli podívat do vašeho srdce, do vašeho nitra, jestli děláte všechno správně, abyste se uchránili od podobné situace. Není to tak, že všichni liščí lidé mohou mít dokonce to štěstí, že si pamatují, co se naučili při zasvěcení, a dokáží se pozvednout k vyšší evoluci. Ona se samozřejmě také každý den modlí. A většinou je vegankou. No, až na pár mrtvých, suchých červů. Páni, právě mi to řekla. Překvapení. Velmi dobře, velmi dobře. Vidíte, právě takhle může pokračovat v praktikování. Kdyby to byl někdo jiný, možná by klesl ještě hlouběji, třeba by se vrátil k jedení masa zvířecích lidí, například, nebo by se vrátil k nečistým či zlým činům, k nimž by ho tlačil zvyk. Pak by pravděpodobně neměl ani to štěstí, aby se stal živou liščí osobou, ale možná by byl mučen v pekle. I kdybych vás mohla zachránit z pekla, mohlo by to trvat dlouhou, dlouhou, dlouhou, dlouhou dobu utrpení, kterého by už tak bylo hodně, hodně, hodně. Takže prosím, dávejte na sebe pozor, važte si svého štěstí, že jste byli zasvěceni do posvátného způsobu praktikování meditace Quan Yin, kterou byste možná neměli po trilióny a gazilióny let nebo eony času. Každý to ví. Každý v Nebi to ví. Ale ne všichni lidé to vědí. To je pro lidi velmi smutná situace. A já kvůli nim čas od času nemohu přestat plakat. A nikdy se nepřestanu snažit ze všech sil, jak nejlépe umím, abych jim připomněla, kým jsou a jak se vrátit zpět do jejich vlastního pravého, slavného, krásného, klidného a svobodného Domova v Nebi. Mohu jen dělat, co je v mých silách, a přát jim vše nejlepší. Zvířecí lidé mají dokonce větší inteligenci než lidé, pokud jde o duchovní hodnoty a vzácnost lidského života. Mít lidské tělo je jedna z nejlepších věcí, jaké můžete ve vesmíru mít, kromě toho, být osvíceni žijícím, duchovně vysoce vyspělým Mistrem, díky čemuž vám může být zaručeno Osvobození a svatý život – samozřejmě pokud praktikujete. Nebo alespoň pokud toho Mistra nehanobíte, nebo nepomlouváte, neříkáte lži a podobné věci, jak to dělali dokonce někteří mniši v Âu Lạc (Vietnamu). Ne v Âu Lạc (Vietnamu), z Âu Lạc (Vietnamu), nebo možná někteří jsou stále v Âu Lạc (Vietnamu). Dovolte mi vám připomenout, mniši, že byste neměli pomlouvat. To je jedno z vašich přikázání. Neříkejte věci, které nejsou pravdivé, jen abyste někoho jiného ponížili, jako jste to udělali mně. I když chcete pomlouvat, musíte si ověřit, zda jsou všechny ty pomluvy pravdivé. Úmyslné lhaní je ještě horší. V pekle vám uříznou jazyk, to přece víte. Buddha vás naučil mnoho věcí o tom, jak jsou lidé v pekle trestáni, pokud se ctnostně nedrží předpisů – jen proto, aby byli dobrými lidmi, nemluvě zatím o tom, aby se stali svatými. I co se týče pouhých Pěti Pravidel pro laiky, porušili jste téměř všechna. Vaším jednáním, vašimi slovy – je to naprosto jasné. Nejsem si jistá, zda jste se dopustili sexuálního pochybení, protože to je příliš soukromá záležitost, než aby o tom někdo věděl. Ani byste se k tomu nepřiznali. Ale mnoho věcí, které jste řekli – nevím, co jste říkali o všech ostatních – ale to, co jste řekli o mně, je všechno špatně, úplně, na 360 % špatně. O něčem takovém byste se neměli vůbec zmiňovat. I kdyby to byla pravda, takhle se neklebetí, aby celý svět znal slabost někoho jiného, ledaže byste si s tou osobou promluvili a zjistili, že je to všechno pravda, a že by se vám ta osoba přiznala, a řekla tohle, tohle je tohle, a tohle. Víte ale, v katolické církvi možná dokonce dělají spoustu jiných chyb, ale tohle nedělají. Jejich věřící k nim přicházejí, aby se jim vyzpovídali ze svých soukromých hříchů. Nikdy nesmějí nic z toho prozradit venku. Nikdy to neudělali. Až dosud jsem neviděla žádného kněze, který by vyprávěl o soukromém problému nebo o hříšném soukromém činu některého ze svých zpovídajících se věřících. Mají zpovědnici, kde jsou jen kněz a věřící, který se chce zpovídat, jen ti dva, to je vše. A kněz by nikdy neotevřel ústa, aby o té zpovědi věřícího cokoli prozradil. Jak tedy mohou buddhisté říkat takové věci, které poškozují jejich pověst? A to, aniž byste si ověřili, nakolik je to pravda nebo nakolik je to výmysl. Chápete to? Doufám tedy, že od dnešního dne, díky mému upozornění, už to znovu nebudete dělat, protože to je pro vás velmi špatné, velmi, velmi špatné pro vás. Přebíráte karmu těch lidí. A víte, že já s sebou nesu tak obrovskou, tak velkou karmu kvůli karmě celého světa. Tak prosím, nebuďte tak pošetilí, abyste přebírali mou karmu. Je vždy připravená. Pokud se mě dotknete, okamžitě se na vás přenese. Prostě takhle. Nemyslím tím ani dotknout se mého fyzického těla, stačí se dotknout čehokoli, co se mě týká, mého života, čehokoli, dobrého či špatného, pravdivého či nepravdivého všechno to přijde k vám. Takže prosím, buďte opatrní. Nepomlouvejte mě. Upřímně řečeno, na mé pověsti už mi nezáleží, protože se s vámi všemi nedokážu vypořádat, mnichy i laiky, je vás příliš mnoho. Ale také to přináší smůlu vaší zemi, Âu Lạc (Vietnamu). Chápete to? Cokoli špatného bude špatné pro vás a špatné pro vaše příbuzné, vaše přátele, vaši rodinu, vaši zemi. Proto, už téměř dvakrát, pokud si dobře vzpomínám, málem došlo ke konfliktu s Čínou, i když šlo jen o výhrůžky. A další potíže byly s Kambodžou. To se podařilo urovnat, nakolik mi to Nebe dovolilo, ale Oni mi to ne vždy dovolí. Mám velmi ráda Âu Lạc (Vietnam). Mám ráda ten jazyk. Mám ráda ty lidi. A vy, tato skupina, jste to poškodili, pošpinili jste pověst Âu Lạc (Vietnamu). To byste neměli dělat. Photo Caption: „Vydej se na procházku a vychutnej si BOŽÍ LÁSKU skrze JEHO/JEJÍ stvoření!“
