Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Jsem ráda, že v mnoha zemích panuje mír, takže nemusím pracovat o moc víc. Ale náš svět je stále ohrožen, v každém okamžiku, je to jakoby na spadnutí, válka se blíží, jako by bezprostřední válka byla tam, byla tady, kvůli Králi války. Někteří lidé mu říkají Bůh války. Ale co je to za Boha? Jen kráčí cestou krve a slz, aby ublížil všem nevinným bytostem, jak jen může. Bezbranným, těm, kteří nemají v rukou žádnou zbraň ani nůž, aby ochránili svou rodinu, své děti a své starší lidi. Co je to za Boha? Je to jen malý bůh, nezaslouží si být nazýván bohem, ani si nezaslouží být nazýván Králem. Proto ho nazývám pouze vůdcem války. Válku jsem zažila osobně. Snášela jsem dělostřeleckou palbu poblíž svého domu, která mi málem roztrhla uši a zastavila srdce. Viděla jsem na silnici umírat mnoho lidí, kteří zůstávali nepohřbení mnoho dní. Můj učitel z mateřské školy také zemřel ve válce, ačkoli nic neudělal. Nebyl ani vojákem. Zemřela i moje teta. Ani byste ji nepoznali, poté, co ji na silnici roztrhala na kusy bomba. Byla tak laskavá, tak milá. Starala se jen o svou rodinu. Prodávala rýži a dokonce ji chodila nakupovat pěšky. Prodávala své zemědělské produkty, sklizeň z farmy a nakupovala rýži, kterou pak nesla domů, což bylo mnoho kilometrů daleko, deset kilometrů, a na ramenou nesla dva těžké koše rýže, jen aby je přinesla domů pro svou rodinu. A takhle prostě zemřela. Zemřel i můj bratranec. Zemřeli i někteří moji přátelé. Je to strašné. Kvůli bombardování jsem ani nemohla v klidu chodit na střední školu. Pak mě rodiče museli poslat do tehdejšího hlavního města Sài Gòn, abych mohla pokračovat ve studiu. Proto nesnáším válku. Viděla jsem utrpení z první ruky. Viděla jsem umírat lidi v mladém věku, výrostky i ty staršího věku. Na válce není vůbec nic dobrého. Takže kdybych mohla chytit tohoto vůdce války, takzvaného Krále války, přímo při činu, neváhala bych. Neváhala bych ho poslat rovnou do vězení, rovnou do pekla. Tentokrát mám dobré důvody. Ne vždy máte důvody nebo důkazy, dokonce ani neviditelné důkazy, abyste někoho poslali do pekla. Ale mnoho z těchto revolučně horlivých duchů bylo posláno do pekla v mnoha skupinách, protože dělali potíže mně osobně a mým psím, ptačím, či divokým lidem. Například labutím lidem a mláďatům labutích lidí a tak dále. Chtějí mi ublížit, zranit mé city, zranit mé emoce tím, že způsobují všechnu tu škodu mým lidem, mým osobním mazlíčkům, mým blízkým. Ale nenechala jsem je (horlivé duchy) odejít. Takhle se to tedy stalo. Mimochodem, protože se mnou chce mít audienci Král války, proto vám to vše mohu říct. Prostě mi to nepřetržitě proudí ze srdce. Ani mě nenapadlo přestat mluvit nebo se zastavit. Prostě to ze mě jde ven. Takže to dostanete tak, jak to je, stejně jako mnoho jiných; můžete je nazývat „konference z ložnice“, protože musím mluvit ve svém stanu. Jen jednou bylo takové horko, že jsem musela požádat o krátké přerušení konference, abych mohla jít ven a najít nějaké chladnější místo. Ten den bylo v mém stanu 38,7 (stupňů Celsia). A později bylo ještě větší horko, tak jsem musela jít do stínu. Někdy venku občas fouká lehký vánek, nebo si tu a tam stříkám vodu na obličej a tělo, abych se ochladila. Jsem ráda, že jsem měla chvíli času, abych si důkladně umyla vlasy. Nemohu si je umývat každý týden nebo ani každý měsíc. Někdy si je nemohu umýt i několik měsíců, protože je příliš chladno. A nemohu použít příliš mnoho vody na uvaření a smíchání se studenou vodou na vykoupání nebo umytí vlasů. Takže některé horké dny jsou také dobrou příležitostí k umytí vlasů a samozřejmě i celého těla. Jen jednou jsem si v únoru umyla vlasy, ale uvnitř jsem se přikryla. Umývala jsem se uvnitř, přikrytá, ne venku v divočině, pod stromy či keři – uvnitř. V dnešní době máte například stan se sprchou. Je to pohodlné. Nestojí to moc. Ale potom, kdykoli jsem se chtěla znovu osprchovat nebo si znovu důkladně umýt vlasy, BŮH mi řekl: „Ne, ne, je příliš chladno. Onemocníš. Počkej.“ Takhle tedy žiji; kdykoli je teplo, mohu se osprchovat, umýt si vlasy a pak se cítíte jako opravdový člověk. Tak si važte svého vlastního pohodlí. Když máte tekoucí horkou vodu a dobrou sprchu či vanu, ve které se můžete namočit, pak už máte velké štěstí. V životě si nepřejte příliš mnoho. Jen tolik, abyste mohli pohodlně žít a chránit své tělo před živly či nemocemi. Děkujte BOHU za každé fyzické pohodlí, které máte, duševní, emocionální i duchovní, samozřejmě. Nezapomeňte; nezapomeňte být vždy vděční a pokorně děkovat BOHU. Miluji vás, miluji vás, miluji vás. Vlastně život v divočině není tak špatný. Někdy si uvařím, mám pocit, že je to odpočinek od práce, ale dělám to jednoduše. A ručně peru prádlo; cítila jsem se při tom tak šťastná, protože když se rozhlédnu, kolem jsou samé stromy a krásná krajina. Cítím dešťovou vodu, kterou mám zdarma, cítím, že je to požehnání. A ta voda je tak laskavá, tak chladivá, a tak propojená se mnou. A tu čistou, čirou vodu z oplachování používám k zalévání stromů kolem mě. A ony mi za to děkují a já se cítím tak šťastná. Jenomže, když si sami vaříte nebo perete prádlo, trvá to o něco déle, než když použijete pračku. A čas je pro mě v této fázi mého života to nejcennější. Jinak je všechno perfektní. Žijete blízko přírody. Žijete blízko všeho, co je pro vás dobré. Stromy vám dávají kyslík. Keře vám dávají květiny. A mnoho stromů vám dává ovoce. Déšť vám dává vodu. Pramen shromažďuje veškerou vodu. A někdy přetéká hudbou a radostí. Je to opravdu radost žít sama s přírodou. Zdá se, že mi lidé tolik nechybí. Nezdá se mi, že bych se cítila tak osaměle jako tehdy, když jsem byla obklopena lidmi, mezi nimiž panovalo nedorozumění, stížnosti a občas i rozkazování. Ale prosím, nenechávejte své děti žít samy v lese. Zejména děti ještě moc nevědí, jak se o sebe postarat. Je spousta věcí, které musíte vědět, když žijete sami v lese ve stanu. Musíte toho vědět hodně. Ale to je vlastně jen pro váš vlastní klid. Jinak, ať už zemřeme, či žijeme, záleží to na naší víře, našem předurčení a našich zásluhách. Takže i když vaše dítě chce žít v lese, nebo poblíž vás, ale v lese, zajistěte mu to, co potřebuje, naučte ho, co můžete, a poskytněte mu veškeré pohodlí. Nemějte obavy, jen se modlete k BOHU a řekněte mu/jí, ať se modlí k BOHU. Ale nedoporučovala bych vám nechat své děti takhle žít, i když už mají dospívání za sebou. Není to nutné. Ledaže žijete společně v jednom domě v lese, který vám patří; to je bezpečnější. Všechny vás miluji. Pečujte o svou rodinu. Ať už jste moji následovníci, nebo ne, starejte se o své rodiny. Některá z mých učení mohou být prospěšná pro váš každodenní život, proto sledujte Supreme Master Television. Přináší také mnoho požehnání. A používejte Nejmocnější modlitbu. Pomůže vám vyhnout se mnoha neštěstím. A zapamatujete-li si ji dobře, může vás dokonce zachránit před peklem. Bůh vám žehná, Bůh vás miluje. Bůh vás chrání. Photo Caption: „Proč nerůst společně, skvělé!“
