Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Stále si myslím, že i tak mám větší štěstí, mocnější než staří králové, králové za starých časů, protože králové za starých časů neměli internet, neměli telefony, nevěděli, co se děje ve světě a v jejich zemi, dokonce ani v jejich vlastním hlavním městě. Trvalo dlouho, než se k nim dostaly všechny zprávy. Ale v dnešní době si stačí otevřít internet, chvíli hledáte a máte všechny zprávy, které chcete vidět. Nepotřebujete mnoho sekretářek, nemáte mnoho eunuchů, nemáte mnoho strážců, kteří by pro vás něco udělali. Všechno děláte sami. Nemusíte mít eunuchy, aby vaše jídlo nejprve ochutnali, aby zjistili, zda je otrávené či ne. Takže je to klidné a relaxační v mnoha ohledech.Ale samozřejmě jsem stále ve střehu, stále se bojím, a stále poslouchám, kontroluji, rozhlížím se, jestli jsem v bezpečí. Ale svým způsobem jsem šťastná. Cítím se víc v soukromí než ve městě. Nicméně pokud budu muset jít, z Boží vůle, půjdu. To jen kdybych měla na výběr, zůstala bych tady navždy. Kromě toho se mi stýská po vás, Božích žácích, protože vám tolik chybím, že mi posíláte lásku, modlíte se za mě a já to všechno cítím. Všechno to přijímám. A díky tomu na vás více vzpomínám, více mi chybíte, myslím fyzicky, v našem světě, lidsky. Jinak, v duši, jsme vždycky nablízku, spolu, a nikdy se neztratíme z dohledu.Ale právě fyzicky se rodíme s emocemi, se smutkem, se štěstím, se strachem, s trápením, se soucitem. Takže naše nálada se někdy odvíjí od těchto věcí. Nechci je ovládat. Proč? Proč tady musím sedět a ovládat emoce? Když mi chybíte, tak mi chybíte. Tolik mi chybí moji psi(-lidé) a tolik mi chybí moji ptáci(-lidé). Nechci to ovládat. Prostě pracuji a ono to odezní, ale to neznamená, že se to snažím záměrně ovládat. Samozřejmě nechci moc vzpomínat, protože se musím soustředit na práci pro Supreme Master Television. Mnoho pořadů každý den musím kontrolovat, musím upravovat nebo musím přidávat, musím mazat, musím měnit atd. Pomáhám.Také mi chybíte, vy všichni, moji zasvěcení, bratři a sestry, velmi. Mám vás opravdu moc ráda. Kdykoli mám čas a vzpomenu si na vás, opravdu se mi po vás moc stýská a přeji si, abychom mohli zase trávit čas spolu – zábavné chvíle, povídat si spolu o nesmyslech, jíst spolu, prostě se jen tak potulovat, vědět, že jsme vedle sebe, poblíž ve stejném areálu, dívat se na sebe nebo ne, prostě cítit rodinné teplo, lásku, která se na tomto světě zřídka, zřídka vyskytuje. Taková láska, kterou k sobě chováme, existuje jen zřídka. Je to tak vzácné, vážila jsem si, vážím si veškerého času, kdy jsme spolu. Uchovávám si vaši lásku ve svém srdci, abych mohla dál pracovat pro vás, a pro vaše blízké a pro celý svět.Samozřejmě potřebuji trochu toho pocitu lásky. Nemohu říct, že vás nepotřebuji, nemohu říct, že nepotřebuji vaši lásku – ne, potřebuji ji. Ne že bych o ni žádala, ale mám ji a opravdu cítím, že ji potřebuji. Pomáhá mi to pokračovat v mé náročné práci – vnitřní práci i vnější práci. Přála bych si mít více času. Přála bych si mít více možností volby, více svobody prostě odejít. Ale v tuto chvíli se s tím prostě musíme spokojit. Bůh také zatím nechce, abych odešla. Potřebuji se více soustředit, abych přijímala, získávala, obnovovala mnohem více své síly, energie, abych mohla lépe pomáhat, jinak bych utonula, dávno bych zemřela.Objevila jsem nové věci, nové duchovní způsoby, jak zvládat věci ve světě a starat se o sebe, a také jsem zjistila, že existují takové věci, kterým se říká Duchovní kruhy. Dříve jsme měli Duchovně požehnané dráhy a další věci. Tím nejnovějším objevem jsou Duchovní kruhy, a z nich jsem mohla čerpat další sílu, obrovskou sílu. Vy ji nemůžete čerpat, protože to není pro vás. Bůh to nedovolí. Nestane se to, ani kdybych vám to chtěla dát. To je jen pro mě, abych pracovala, ne abych se stala bohatou nebo Herkulem nebo něco takového. Potřebuji více duchovní síly, abych mohla pracovat.Být vůdcem znamená být otrokem. Musíte pracovat pro všechny. Postarat se o všechny. I podnikání má také někdy vzestupy a pády, a také způsobuje jisté potíže pro můj klid. Ale to je v pořádku. To se dá všechno zvládnout. Jsem přece superžena, vzpomínáte? Neustále si to připomínám. Ať už si to pamatujete, nebo ne, já musím. Musím to dělat.Jsem zdravá, nebojte se. Někdy kašlu, protože jsem možná někde nechala malý otvor, nebo jsem seděla příliš dlouho v chladném prostoru, nebo jsem neměla dostatečně zapnuté topení. Ale v dnešní době je to velmi pohodlné. Můžete se zahřát i jen nějakými malými polštářky z Japonska. Dají se koupit tuším v obchodě se sportovními potřebami. Mně jich nakoupili hodně, předtím jsem je nepoužívala, a nyní je velmi oceňuji.Když vás někde něco bolí, stačí si na to místo přiložit ten hřejivý polštářek, a po chvíli bolest zmizí.Pokud nemáte elektrické polštáře nebo deky, na kterých byste leželi, tak použijete tyto hřejivé polštářky, ty, které jsou balené jako malé balíčky nebo polštářky. A pak je trochu protřepete, otevřete, a přiložíte na tělo, ale nepřikládejte si je na kůži. Musíte mít pod tím nejdřív ručník, nebo si je přiložíte na vaše vnitřní oblečení a přelepíte páskou nebo omotáte třeba nějakým kusem látky, aby to tam drželo, drželo tam, kde je bolest. Nedávejte si ho přímo na kůži. Mohlo by to být dráždivé nebo by to mohlo vaši kůži také popálit, příliš horké. Takže v dnešní době jsme opravdu požehnaní, že máme tolik pohodlných věcí. Takže žít v divočině tak jako já, to už považuji za velké štěstí.Viděla jsem jednoho muže, který žije v divočině, také sám ve velmi jednoduchém obydlí, v jednoduché chatrči nebo něčem, co si sám postavil; také mnoho dalších různým způsobem. A jeden Angličan, ten také žije v divočině. Chodil dokonce se dvěma mladými koňskými a psími (-lidmi), ale on má malý dvoukolový vozík. Mám kopii článků, a už jsem ji poslala zpravodajské skupině, možná by se na to mohli podívat a ukázat vám to, stačí fotografie nebo nějaké malé video.Je to Angličan. Je vysoký a urostlý. Už je starší, možná 50 nebo 50 a něco. Říkal, že by to za nic nevyměnil. Má vozík. Vyrobil si ho sám z rámu postele, co měl předtím doma nebo někde, a přidělal na něho dvě kolečka. Prostě si ho bere všude, kam jde. V noci pod ním spí, s přikrývkou, nahoře nějaké prostěradlo, aby mu tam nepršelo. Opravdu, velmi statečný. Ale je to prázdné, není to jako stan. Není to tak bezpečné jako stan.Měl by si koupit stan a přikrýt jím celý vozík, aspoň na noc, a pak jít dovnitř do stanu. Nebo si prostě postavit stan na ten vozík, dát na vozík prkno a na něho si postavit stan. A i když je ten stan velký, můžete ho tak nějak zúžit, tak jak to dělám já. Na obou stranách nebo na čtyřech stranách máte takovou malou tyčku, aby stan stál. Stačí jenom svázat dva rohy stanu k sobě na obou stranách, a pak se stan zúží natolik, abyste v něm vy, jedna osoba, mohli spát se spacákem a těmi teplými polštářky, o kterých jsem vám říkala. A pak jdete do Nebe každou noc a vrátíte se v pořádku.Opravdu, k životu toho moc nepotřebujete. Myslím, že už teď žiji s velkým množstvím. Důvodem je moje práce, jinak bych ten telefon zahodila. Dala bych pryč svůj počítač a mnoho dalších věcí, a žila bych prostě dál. Nebo s malým autem nebo něčím podobným. A jídlo se dnes dá koupit všude. Ani nemusíte zůstat na jednom místě. Ale buďte v bezpečí. Nekopírujte mě. Mohlo by to být také riskantní, nejen kvůli zvířecím lidem, ale i lidem. Když jste sami, musíte se o sebe opravdu starat a dávat na sebe pozor. Život na cestách má také své nevýhody, ale v dnešní době je mnohem, mnohem příjemnější. Viděla jsem několik lidí, kteří žijí na cestách také v dodávce, a jsou šťastní. Skutečně, v dnešní době je vše velmi pohodlné. Jsem ráda, že znám něco z takového druhu života.Photo Caption: Vezměte si velký příklad, stačí růst, nemusíte být tak velcí. Prostě jen rostete!
