Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Takže, skutečného Mistra je také těžké najít. A doufám, že vás On nebo Ona nezbijí, jako to udělal Marpa Milarepovi, a Oni vám jen poskytnou osvícení, okamžitě, tak jak to dávám já svým vlastním žákům. Záleží tedy na vašem štěstí. Ale kritériem je, že musíte vidět Nebeské Světlo a slyšet Hlas Nebe, Slovo Boží, Buddhovo učení přímo. To jsou kritéria.Protože pokud hledáte svůj vlastní náboženský systém – kněze, mnicha, mullu, imáma, proroka nebo jakkoli je nazvete, pak můžete být zklamáni. Protože jak jsem řekla, stejně jako řeka, teče jinudy. Nezůstává po celou dobu na stejném místě. Po nějaké době zmizí v podzemí, a pak se zase vynoří jinde. Takže osvícení je to, co hledáte, nikoli vnější vzhled někoho, kdo by vám měl toto osvícení předat. Může to být ve stejném náboženském systému, může to být na stejném místě, ale nemusí to tak nutně být.Musíte tedy skutečně toužit po osvícení – být pokorní, být upřímní, toužit. A až budete připraveni, objeví se pro vás Mistr; Bůh zařídí, že se vám Mistr nějakým způsobem zjeví, přímo nebo nepřímo: prostřednictvím někoho nebo prostřednictvím knihy, televize, rádia nebo CD. Musíte mít takovou intuici ve svém toužícím srdci a být upřímní, pak Mistra najdete, nebo Mistr najde vás.A až někoho najdete, pak se Ho/Jí držte. Prostě s Ním/Ní zůstaňte a praktikujte jen to, co vám řekl Mistr – nic víc, nic míň. Neohlížejte se na jinou louku, jen zůstaňte na místě, kde je vaše tráva zelená a příjemná. I když sousední tráva může vypadat zelenější, nemusí tomu tak být. Je to jen iluze; je to jen stav; je to jen vaše očekávání. Je to jako na poušti, někdy se podíváte do dálky a zdá se vám, že vidíte jezero nebo nádrž s vodou, ale když tam přijdete, nic tam není. Je to proto, že je to jen přelud v poušti, v horkém počasí. Stejně tak je to někdy na silnici, na asfaltové cestě, možná před sebou vidíte velkou louži, ale když tam dorazíte, všude je sucho – nic takového.Protože si dopředu nepíšu žádný scénář a také u sebe nemám žádný diktafon nebo profesionálního spisovatele, takže na cokoliv si vzpomenu, i když to není v abecedním pořadí, prosím, pochopte.Nyní se vrátíme zpět k meditační metodě, neboli k Mistrovi, který na vás může přenést osvícení pomocí určité Své energie, kterou vám na začátku předá, aby vás povzbudil. Pokud si nyní myslíte, že pouhá askeze, tak jak to dělal Buddha, vám přinese osvícení, pak se musíte zamyslet znovu. Tak tomu není. Proč by jinak Buddha nedosáhl osvícení, když při provádění asketické metody se téměř vyhladověl – téměř se vyhladověl k smrti. A ničeho nedosáhl, dokud se neprobudil a nezačal s věcmi zacházet střední cestou, ne extrémní; pak získal osvícení, získal jiného Mistra nebo jiné odhodlání, jiný typ metody praktikování.Nevyhladovět se, netrestat se – vaše tělo nedělá nic špatného. Tělo je chrámem Boha. Musíme si ho vážit, dobře se o něho starat, aby nám pomohlo najít osvícení v tomto životě na této Zemi. Je to jako koňský člověk, který veze váš vůz. Možná si myslíte, že je to jen nějaký zvířecí člověk, ale bez něho váš vůz nemůže jet, nemůže vás odvézt někam jinam nebo odvézt některé vaše přátele/příbuzné na voze, který veze – koňský povoz, koňský vůz. Takže podobně, tělo je velmi důležité. Neničte ho. Nežeňte se za jeho nízkou touhou nebo egem, ale dobře se o něho starejte, pochopte, co je zač. A používejte ho, respektujte ho. Tělo je chrám Buddhy. A v křesťanství se říká, že je to chrám Boží, kostel Boží. Tak se o něho dobře starejte. I Buddha se věnoval špatnému praktikování, dělal askezi, až málem zemřel. Málem zemřel kvůli špatnému praktikování – nedával tělu dostatečnou výživu, dokonce. Mnoho lidí to dělá a také žalostně umírají. V nedávné době také. Jeden člověk se pokusil nic nejíst a pak prostě zemřel.Breathariánství – musíte vědět jak na to, musíte mít odborné vedení; jinak to nezkoušejte. Já jsem byla prostě mladá a impulzivní člověk, takže když si mě opat dobíral, že moc jím, „Jedno jídlo se vyrovná třem jídlům“ – ale to nebyla pravda. Každopádně na tom nezáleží; i kdyby to byla pravda, tak co? Ale potom, co to řekl, jsem přestala jíst. A on pak zpanikařil; po chvíli začal panikařit a ptát se. Ale já jsem byla v pořádku. Dál jsem dělala všechny chrámové práce a pomáhala mu přepisovat co říkal do diktafonu. Nic se mi nestalo. A nikdy jsem se necítila slabá; nikdy jsem se necítila nemocná; nikdy jsem netoužila po nějakém jídle, i když jsem pro ně musela vařit a neustále jsem ho měla před očima. Ale nikdy jsem necítila hlad, nikdy jsem necítila touhu po jídle. Prostě jsem měla pocit, že na tomto světě neexistuji a že se procházím v oblacích. Všechno bylo tak lehké, tak lehké, tak lehké; tak nemožné nebýt šťastná. Ale pak jsem zase začala jíst a první jídlo chutnalo jako sláma, suché seno nebo tak něco. Nechutnalo to jako jídlo. A mohla bych pokračovat klidně i navěky, protože se mi nic nestalo; tak dlouho jsem byla breathariánkou, nic se mi nestalo. Ale nakonec jsem to vzdala. Prostě mě to nudilo – nebylo dost věcí, které by mě zaujaly, abych pokračovala v breathariánské metodě.Nyní, také můžete pít vodu; budete waterian. Nebo frutarián – nemusí to být vždycky breathariánství. A můžete být; můžete se také obejít bez jídla. Ale musíte se na to připravit. Mohli byste velmi zeslábnout. Když jsem byla breathariánkou, nebo i když jsem se vrátila k jednomu jídlu denně, nebo i předtím, nikdy jsem nepociťovala žádné potíže. Žila jsem, ale cítila jsem se jako bez těla. Chodila jsem, ale cítila jsem se, jako by to bylo bez mých nohou. Mluvila jsem, ale připadalo mi, jako bych k tomu neměla ústa. Byla to prostě velmi vtipná situace; těžko se to popisuje. Ty dny jsem nic nejedla a cítila jsem se dobře. Následně poté se Mistr znovu objevil a já si pomyslela: „Och, to musí být ono. To musí být Mistr, který potřebuje jídlo, aby ušetřil peníze, takže nechce, abych dál jedla. Tak mě takhle škádlil, abych se cítila špatně a už nechtěla být jeptiškou. A pak mě nahradí tím mnichem, kterého sem přivedl.“Takže těch pět extrémních praktikujících asketů, kteří byli s Buddhou, také praktikovali vlastně extrémní askezi, tím že jedli jen pár sezamových semínek a pili jen trochu denně, každý den takhle. A původně se na Buddhu dívali svrchu, protože si mysleli, že je tak slabý, že prostě odešel uprostřed toho, že není dobrý. Ale Buddha přešel na jinou metodu, a podařilo se Mu stát se Buddhou. A těch pět ostatních bylo stále připoutáno k tomu asketismu, věřili, že to je cesta k osvícení, že to je cesta k osvobození. Není to správné, vůbec to není správné. I kdybyste nic nejedli, nemusíte být schopni dosáhnout osvícení. Musíte mít Mistra a pak nějakou dobu praktikovat, dokud toho nebudete schopni sami. Pak na vás Mistr nemusí dohlížet.A pět osob, které zůstaly jako asketové, nezískaly žádné osvícení; jen další a další frustrace, další a další ztrátu váhy, ztrátu vůle pokračovat a byly prostě nešťastné. Chci tím říct, že být asketou vás nepřivede k buddhovství, nepřinese vám osvícení. Teprve poté, co Buddha promluvil k těm pěti – vysvětlil jim, vyložil jim náboženskou knihu v jejich náboženství – pak poté jim Buddha pravděpodobně dal zasvěcení přímo tam. Tím se stali nesmírně osvícenými. Proto byli Buddhovi velmi vděční. Všichni dobří žáci jsou vděční Mistrovi, protože Oni jim skutečně přinášejí osvobození.Vidíte, že jen poté, co Buddha těchto pět asketů učil a naučil je metodě, stali se také osvícenými a následovali Buddhu. Jinak jen samotná Buddhova řeč nestačí. Musí těm pěti osobám předat něco ze Své pokrevní linie, energie. Samozřejmě čím více zasvěcených v Buddhově přítomnosti, tím více karmy musí Mistr snášet. A někteří Mistři kvůli tomu umírají. Někteří umírají na místě, pokud se tam vmísí příliš špatní žáci nebo pokud je tam příliš mnoho lidí. Ale to záleží. Někteří lidé jsou již velmi dobře usazeni v duchovní upřímnosti. Pak se někdy náhodou setkají s Mistrem, stačí jen letmý pohled od Něho/Ní, pak pokojně zemřou a odejdou do Nebe místo do pekla nebo kamkoli na nižší úroveň, kam měli jít. Protože Mistr má obrovskou Moc a může požehnat každému, kdo se Mu/Jí zamlouvá.Photo Caption: Může být křehký, ale stále září, maják lásky.
